Okoun je dravec, který miluje úkryty. Je to dáno tím, že v mládí je sám nějaký čas potravou pro ostatní vetší predátory. Jako dospělí jedinec pak potřebuje úkryt, ze kterého vyráží na lov.

Okouny najdeme často na hranách, kde hloubka přechází v mělčinu. V hloubce odpočívají a do mělčin vyrážejí na lov. Výskyt okouna můžeme očekávat také na hranách skrytých pod vodou, v místech hlubokých výmolů nebo na potopených stromech či pozůstatcích lidských stavení. Dno má okoun rád čisté, s pevným podkladem. Naopak bahno a rozkládající se listí moc nemusí, nicméně oproti candátovi není úplně tak náchylný. Velmi přitažlivé jsou pro okouny rovněž potopené lodě, přístavní mola a mostní pilíře.

Ryba zpod staré lodě

Řeky

Okouni se vyskytují prakticky ve všech českých řekách. Od pstruhových potoků až po velké přehrady.

Okouna najdeme vždy tam, kde je něco „jinak“. Vyvrácené stromy, mostní pilíře, hluboké zátoky, okraj rákosového pole, to vše je pro okouna typické. Při hledání místa, kde by se okoun mohl zdržovat, dbejte na dvě věci: kde se může skrýt a kde najde potravu? A to vždy v tomto pořadí, protože bezpečnost je pro něj nejdůležitější. Pokud na řece není žádný vyvrácený strom nebo podobná překážka, bude se okoun nejpravděpodobněji zdržovat blízko dna nebo v blízkosti kamenitého břehu.

Silný proud řeky okouni moc nevyhledávají, proto je nalezneme vždy tam, kde se voda zpomaluje nebo přechází ve vracák. Někdy stojí jen několik centimetrů od hlavního proudu a vyčkávají, co jim voda přinese. Přístavy a plavební komory působí na okouny jako magnet. Dravci stojí rádi blízko zdí a přístavních můstků. Velmi zajímavé místa na řece jsou i hluboké jámy. Na řekách, kde vodní hladina rychle stoupá a zase upadá, jako třeba Labe, můžeme při nízkém stavu vody nalézt dobrá místa, která při zvýšeném stavu vody poslouží jako úžasné místo pro výskyt okouna.

Okoun z místa plného klacků a spadaných větví

Umělé kanály

Umělé vodní toky nejsou na pohled moc přitažlivé pro rybáře, ale populace okounů tady bývá dost početná. Platí zde to samé co na řekách – mola, přístaviště a různé hráze. Parádním místem jsou také splavy a kůly ve vodě, u kterých se okouni rádi schovávají.

Pískovny a údolní nádrže

Velké pískovny a údolní nádrže patří k nejobtížnějším revírům na lokalizaci okouna. Okouni táhnou za potravou. Místo, kde jsme včera nachytali pěkné okouny, zítra nemusí dát ani rybu. Důležité tedy je ryby hledat a najít. Okouni používají hloubku k strategickému ústupu. Na druhou stranu se zase rybky, které tvoří jejich potravu v letních měsících, nalézají spíše na mělčině. Proto bychom se měli zaměřit na místa, kde mělčina přechází v hloubku, k čemuž nám může posloužit echolot nebo olovnička. Klasickým příkladem je tak zvaný „okounový pahorek“. Jedná se o podvodní vyvýšeninu, která může stoupat až k hladině. Na strmých svazích pahorku stojí okouni kolem dokola a loví rybky nad nimi. Při nalezení takového místa je skoro stoprocentní šance dostat se do kontaktu s rybou.

„Okouní pahorek“ vydal pruhovaný poklad

Speciálně v údolních nádržích se často nalézají zatopené zdi, ploty a další překážky. Ty pak patří k absolutně top místům, pokud jsou ve správné hloubce. Jestliže je jezero nebo nádrž spíše mělčí s rovným profilem dna, vyplatí se nejdříve prochytávání leknínových polí a porostů vodních rostlin. Ani otvor uprostřed leknínového pole nemusí být špatný. Protože hejna okounů často šmejdí okolo břehů, jsou dobrým místem i výběžky pevniny zasahující až do vody. Za další top místo považuji přítoky potoků, zvlášť pokud je pod ústím potoka větší hloubka.

Existují různé teorie, že okouni neopouští svůj „revír“,  ale já tomu moc nevěřím. Okouni sice netáhnou přes celou nádrž, ale rozhodně se nevyskytují pořád na tom samém místě. Jak jsem již psal v předešlém článku, chování okounů se liší na každé vodě. To je věc, za kterou si stojím. V některých vodách se pohybují hejna po pár kusech a v jiných tvoří obří hejna. V těchto podmínkách nám bude užitečným pomocníkem echolot.

Na velkých nádržích a jezerech je echolot úžasnou věcí, ne však nezbytnou. Neslouží ani tak jako vyhledávač ryb, ale spíše k tomu, abychom viděli profil dna. To nám může velice pomoci při hledání těch zajímavých míst, a nebo na vodě, kde jsme poprvé. Někteří rybáři echolot nepotřebují vůbec a i tak jim jejich rybářské smysly dokáží napovědět a okouna „vystopují“ bez jakýchkoliv moderních vychytávek.