„Vždyť víte, jak to je. Oni trochu upraví vzhled, aby to vypadalo líp, a změní tomu název. Jinak je to už dvacet let to samé.“ Touto větou na mě reagoval prodavač v obchodě s rybářskými potřebami, kam jsem si šel prohlédnout vytipované vláčecí pruty. V překladu se mi snažil říct „Neohmatávej to, něco si kup a vypadni.“ Asi není překvapení, že samotný nákup se neuskutečnil. Ale trochu jsem se nad jeho slovy zamyslel a zjistil zajímavé věci…

Pravda je, že v některých případech to skutečně platí. Například moje oblíbená série prutů Team Dragon se bezmála deset let vyráběla na stejném blanku. Inovace probíhaly na jiné bázi. Za dobu svojí existence se například několikrát pozměnil tvar rukojeti. Na jedné generaci se také objevilo dovažování prutu na konci rukojeti a do poslední verze byla umístěna tzv. rezonanční tuba pro lepší cítění záběru v samotném prutu. Radikální přestavby se prut dočkal až nedávno, v roce 2014, kdy se objevila kompletně inovovaná série. A mimochodem se firma nijak netajila tím, že teprve nyní byla celá série prutů upravena, zatímco dříve se jednalo jen o kosmetické změny. Ostatně k ničemu zásadnějšímu nebyl důvod, jelikož celá série obsahovala (bez přehánění) desítky modelů, z nichž si dokázal vybrat skoro každý. Aktuální řada obsahuje už „jenom“ nějakých patnáct prutů, ovšem základní gramáže a délky jsou vesměs zachovány.

Srovnání dvou generací

To je však poměrně specifický případ a o takových jsem mluvit nechtěl. Cílem tohoto článku bylo něco jiného. V katalozích většiny velkých světových firem se pravidelně dočteme, že ta či ona řada prošla rozsáhlou přestavbou a inovací. Ale platí to? Opravdu velké firmy mění na svých prutech i něco jiného než pouhý vzhled? Naskytla se mi možnost porovnání dvou prutů stejné série, ovšem dvou různých generací. Vezměme to tedy formou jakéhosi duelu a podívejme se, v čem jsou stejné a zda se najdou nějaké rozdíly.

Smyslem článku není vybrat ten lepší, každému vyhovuje něco jiného. Navíc pruty, o kterých píši, jsou starší a už pravděpodobně nebudou k sehnání v celé škále vyráběných modelů. A v neposlední řadě je vcelku pravděpodobné, že novější modely budou v mnoha ohledech jiné. A možná lepší. Spíše se zaměříme na ty detaily, které mohou při výběru toho či onoho prutu hrát roli. Přeci jen vláčkař je se svým prutem v kontaktu neustále a tak je důležité, aby byl se svým náčiním spokojený.

Základní charakteristika

Řeč bude o sérii SpeedMaster od Shimana. Speedmastery jsou pruty, které patří do vyšší střední třídy. Cena se pohybuje někde pod hranicí čtyř tisíc korun, starší modely lze sehnat i za polovinu. V katalogu se totiž řada SpeedMaster objevila už zhruba před deseti lety, tehdy jako SpeedMaster bez dalšího označení. Na něj navázala řada SpeedMaster AX, následovaná řadou BX s odhaleným sedlem navijáku. Od roku 2016 je v prodeji čtvrtá generace CX, která se dočkala změn nejen v uváděných gramážích, ale například i ve vzhledu. Spodní část rukojeti dostala místo korku mechovku.

Jelikož nerad píšu nepodložené teorie, budu hovořit o prutech, které mám k dispozici. Půjde tedy o původní model a jeho nástupce pod označením AX. Oba se stále dají koupit, ale přesto doporučuji tento článek brát jako příklad a ne reklamu.

Po vzhledové stránce jsou SpeedMastery laděny do vcelku elegantního šedostříbrného designu. Rukojeť byla až dosud korková, EVA materiál se objevil až částečně na posledním modelu. Kromě jedné výjimky byla také vždy dělená. Naviják se do sedla upíná utahováním a povolováním horní části rukojeti. Do určité míry bylo toto šroubení Achillovou parou celé série, neboť u prvních modelů často docházelo k jejich uvolnění. Utahovat proto bylo třeba s citem. U novějších řad jsem o tomto problému už neslyšel, snad jej tedy firma úspěšně překonala. Příjemná je i váha prutů, mnou chytané modely v délce 240cm váží kolem 140 gramů. A ani u novějších modelových řad se toto číslo nezvyšuje, což se také často stává. Bezesporu se dají snadno najít pruty s nižší váhou. Odlehčování je současný trend, například rukojeti jsou u dnešních moderních přívlačových prutů často skutečně minimalistické. Kdo si však potrpí na klasickou korkovou rukojeť, bude muset těch pár gramů navíc překousnout.

Co se akce týká, jde o klasické Shimano. Kdo tedy očekává tvrdý prut rákoskovitého charakteru, bude muset sáhnout jinam. Přesto se jedná o vcelku svižný prut s delší zdolávací akcí. S padáním zaseknutých ryb se setkávám jen občasně. Přesto například pro lov s hlubinnými woblery s výrazným odporem nebo pro agresivnější vedení nástrah bych volil jiné modely. Ať už jiného výrobce, nebo jinou modelovou řadu. Pokud se budeme držet v rámci Shimana, pak by v úvahu přicházel například sněhobílý Stradic. I když takový vzhled prutu vzhled není pro každého.

Hlavní rozdíly

A teď už k samotnému porovnání prutů jako takových. Po stránce vzhledu si jsou první dvě generace SpeedMasterů velmi podobné, většinou si v obchodě musím prut lépe prohlédnout, abych zjistil, o který přesně jde. Designové rozdíly jsou v zásadě dva. Tím nejvýraznějším je rozdělení rukojeti. Zatímco první typ měl rukojeť skutečně dělenou, se zúženou stříbrnou částí uprostřed, rukojeť řady AX je rozdělena spíše jen esteticky než že by se měnila její šíře. O toto dělení se stará tmavá plastová část, na níž nápis hlásá, že prut je oproti svému předchůdci obohacen o Biofibre. To je honosný název pro jiný druh pryskyřice, než který měl být použit při stavbě staršího modelu.

Druhou změnou je tmavý vzhled blanku v místech pod šroubením navijáku. To bylo u starého Speedmasteru stříbrné. I zde je reklama na další z nových prvků těchto prutů – Shaddow diaflash. Mělo by se jednat o jakési zpevnění celého prutu. Je pravda, že tento oplet je možno pozorovat i pouhým okem. Zda se tím ovšem mění i samotná akce prutu, na to se zaměříme níže.

Další rozdíly už nejsou okem téměř postřehnutelné, nachází se spíše v oblasti chování prutu, než v jeho vzhledu. V internetových diskuzích je už roky dokola omíláno, že model AX je rychlejší. Je to tak ale opravdu? Přiznám se, že si tuto otázku netroufnu odpovědět. Především proto, že moje pruty jsou každý v jiné gramáži a tudíž by toto srovnání nemělo dostatečnou výpovědní hodnotu. Jisté je, že akce prutu se změnila. Konkrétně se posunula více do špičky. Přesto jsou moje pocity v tomto ohledu do jisté míry rozporuplné. Akce staré verze byla krásně plynulá. Modelu AX proti tomu po náhozu trvá o chvíli déle, než se samotná špička ustálí. Je možné (a podle katalogového popisu dokonce pravděpodobné), že třetí Speedmasterová generace na tom byla opět jinak, neboť právě jistá tuhost prutu zde byla přímo uváděna jako změna proti předchůdci. Ovšem v ruce jsem jej měl jen zběžně a tak do těchto spekulací nechci zacházet.

Dlouho jsem přemýšlel, proč se mi verze AX zdála dost odlišná od staršího prutu, se kterým mám odchytáno poměrně dost. A řešením byla očka. SpeedMaster AX má totiž jiný typ oček, konkrétně Ti-lite oproti Fuji Alconite u předchůdce. Zjistit váhu celé sady těchto oček, jsem bohužel neměl možnost. Každopádně jsou větší a je jich o jedno víc. A je tedy možné, že právě tato změna nebyla nejšťastnějším řešením. Na druhou stranu firma jako Shimano pravděpodobně ví, co dělá. Očka jsou kvalitní a není třeba se bát ani lovu s pletenkou. Osobně právě na něj SpeedMastery používám s oblibou, neboť delší akce prutu kompenzuje neprůtažnost šňůry. A aby byl výčet rozdílů úplný, změny doznalo i očko pro uchycení nástrahy.

Závěr

A tím se zvolna dostáváme k závěru. Kdo je vítězem? Nikdo. Oba pruty, ač se stejným názvem a velmi podobným vzhledem, jsou totiž co do chování velmi rozdílné. A to byl smysl tohoto článku. Ukázat, že při výběru prutu je třeba brát v potaz mnoho aspektů a nezaměřovat se jen na popis v katalogu, či rady prodejce. Řadu SpeedMaster jsem uvedl jen jako příklad prutů, které znám. Myslím ale, že se jedná o příklad, který se dá aplikovat na velkou část prutů prodávaných na našem trhu. Ať se nakonec rozhodnete pro jakýkoliv model libovolného výrobce, přeji šťastnou ruku při koupi.