Vždy jsem rád chytal ryby na woblery všech velikostí, ale časem jsem si vyčlenil některé ze své krabičky a již řadu let je mám uschovány ve sklepě – jedná se o woblery na větší dravce ve velikosti 10 a více cm. Je to dáno tím, že v našem okolí, a i na mnoha svazových vodách, člověk hází takovým „velkým“ woblerem celý den a vymodlí jen pár záběrů a to ještě když má štěstí. Příčinou je to, že větších predátorů je v našich vodách poměrně málo. A tak se mé pole zájmu nasměřovalo na menší dravce a ostatní ryby živící se také dravým způsobem, jako jsou hlavně jelci tloušti. Ti jsou bohatě zastoupení prakticky v každé mimopstruhové vodě a někdy jsou jimi vody doslova zapleveleny. A nejedná se jen o ryby malých velikostí 10-15 cm, ale poměrně hojně jsou zastoupeny i větší kusy a občas si člověk zachytá i ty opravdu velké (45 cm a více).

 

Ten, kdo zkusil přelstít velké tlouště v parném létě, moc dobře ví, jak chytrá a opatrná ryba to je. Ale i na ně se dá vyzrát. Ne vždy, ale dá. Nejhůře chytatelným místem na jelce je nadjezí, popř. hladká a hlubší voda, kde má jelec dostatek času si nástrahu prohlédnout. Navíc za slunečného počasí vidí ve vodě velmi dobře a jakýkoliv podezřelý pohyb na břehu ho vede k maximální ostražitosti. Rybář proto musí použít tenké vlasce kolem 0,1 mm; nástrahu, která ho v danou denní a roční dobu osloví; jistou ruku při náhozu; mrštnost leoparda a k tomu se musí pohybovat po břehu, popř. brodit, jako peříčko ve větru.

Hmyzáci

Asi před 6 lety si mi dostaly do ruky woblery od jednoho člověka, který si je sám doma dělal a prodával je. Tohoto pána tato činnost tak bavila, že byl ochoten každý wobler doslova vymazlit k naprosté dokonalosti. Všechno byla ruční výroba, takže zbarvení sice nevypadlo jako od světových výrobců, ale na účinnosti lovu to nemělo žádný hmatatelný vliv. Hlavně proto, že se jednalo o hladinové woblery imitující hmyz, nyní v médiích nazývané hmyzáky, u nichž ryba nemá možnost si tak dobře prohlédnout detaily jako u klasických ponorných woblerů.

Nejvíce mne na nich zaujalo, že velikostně odpovídali živému vzoru. Samozřejmě hmyzí woblery již dříve byli na trhu, ale ve velikostech spíše pro jurský park, kdy různí brouci měli velikost 3-4 cm a když jste ho nahodili, tak to ve vodě udělalo patřičný rozruch. I na tyto woblery se dají jelci chytit, zvláště když se vám podaří nástrahu hodit těsně k aktivní rybě, která po ní ihned po dopadu bezmyšlenkovitě zaútočí, ale jakmile dáte toto monstrum do pohybu, už moc záběrů nepřichází.

Zhruba v tu samou dobu se začaly pro rybářskou veřejnost objevovat na krámech a e-shopech woblery Stepanow. To už bylo jiné kafe, ale i tak byly na můj vkus ještě dost velké. Při těchto malých woblerech o délce 1,5-2,5 cm a váze kolem 1g je samozřejmě jeden velký problém a to ten, jak wobler nahodit dostatečně daleko a dostatečně přesně.

Volba správného prutu

Je několik předpokladů, abyste mohli tohle nic nahodit aspoň 8-10 m a to je jemný prut s vrhací zátěží do 5 až 7 gramů, vlasec 0,8-0,1 mm a naviják s větší cívkou velikost cca. 1500 až 2500, aby zase nebyl těžký k prutu. Ohledně délky prutu doporučuji z vlastní zkušenosti  2,1 m a delší. Problém je v tom, že je málo výrobků v délce třeba 2,6 s takovou gramáží a rychlou akcí. Tenké špičky tzv. chvějivky jsou většinou na parabolických akcích, které mají při náhozu jednu špatnou vlastnost – po odhozu se tato špička poměrně dost dlouho třepe a brzdí let nástrahy.

Toto jsou však moje zkušenosti a věřím, že někomu může vyhovovat něco úplně jiného a na ten svůj prut nedá dopustit. Volba prutu je zde důležitá jen kvůli náhozu malé nástrahy, vše ostatní už není tak podstatné, protože jak známo jelec není nijak velký bojovník a to zvláště v horkém létě, i když občas dokáže překvapit a notně zabojovat.

Jen pro úplnost uvádím, že já používám na tento způsob lovu prut firmy Favorite exlusive EXS-732-UL; 2,21 m; 0,5-6 g vrhací zátěž. Další podobný prut je Norstream Provokator PRS732UL; 2,21 m; 0,5-9 g vrhací zátěž a jistě existují i další podobné pruty za nižší ceny. Samozřejmě jsem si nekoupil tak drahý prut jen na hmyzáky. Dle mého názoru je to na UL přívlač  a závodní přívlač dost univerzální prut, který pohodlně zvládne hmyzáky, mini rotačky 0000, gumy (na tyto nástrahy je speciálně konstruován), pstruhové plandavky a i wobler 5 cm není problém chytat, ale to  jsem zbytečně zašel do detailu. Záleží na vkusu každého sudruha, který prut mu bude pro tento specifický lov vyhovovat.

Způsob lovu

A nyní již k samotnému lovu na hmyzáky. Všichni jste jistě viděli, jak se chová hmyz, který spadne na hladinu. Kolem něj se dělají slabé vlnky, jak se snaží svými mokrými křidélky vzlétnout z hladiny a v naprosté většině se mu to nedaří a je při této činnosti unášen proudem. A toto se musí rybář snažit napodobit co nejvěrohodněji. Velice se mi při tomto způsobu lovu osvědčila následující metoda:

Opatrně přijít k vodě a velice pozorně si prohlédnout lovné místo, tak aby mne ryby neviděly (nechejte doma všechny bílá, červená a jiná super slušivá trička, oblečení a čepice, které nejsou přírodních barev) a pomocí polarizačních brýlí se snažím lokalizovat ryby jezdící pod hladinou a na tyto se soustředím při samotném lovu. Samozřejmě člověk musí sledovat i místa pod převislými větvemi, popř. překážky v korytu řeky a převislé rostliny u břehu řeky, kde je výskyt jelců více než pravděpodobný. Pokud lovím ryby, které vidím, snažím se házet tak, aby hmyzák dopadl asi půl metru za a před něj, aby měl jelec mou nástrahu pokud možno co nejvíce v zorném poli. A snažím se přitahovat s proudem.

Naprostá většina záběrů je ihned po dopadu nebo při tažení max. 1m, pokud do té doby ryba nezabere nebo aspoň nástrahu nepronásleduje a neokukuje, nemá cenu se dál trápit. Rychle nástrahu vytáhnu a házím znovu. Někdy je potřeba i několik hodů k docílení úspěchu. Po nahození zvednu špičku prutu nahoru (zde oceníte delší prut), tak aby se vlasec zvedl z hladiny skoro až k wobleru a jemným chvěním prutu se snažím hmyzáka oživit, aby kolem sebe dělal vlnky stejně jako topící se hmyz. Při tom pomalu přitahuji, na chvíli zastavím a pak zase přitahuji, ale pořád s ním chvěji.

Jak jsem psal výše, nemá moc smysl tahat takto wobler napříč celou řekou, snad jen pokud tahám wobler podél břehu. Pokaždé se snažím tahat nástrahu s proudem, aby to vypadalo, že už nemá hmyz moc sil a jen silou vůle se drží na hladině. Je všeobecně známé, že z hejna zaútočí v převážné většině ten největší kus. Tento způsob lovu má jednu nevýhodu, špatně se provádí při větrném počasí, kdy vám vítr jednak tlumí vaše vibrace ve vlasci, pohybuje s nástrahou na hladině jinak, než chcete, a nepřirozeně. Náhozy jsou navíc velice nepřesné a fyzicky náročné, když se snažíte vší silou hodit proti větru to nic na konci vlasce.

Musím říci, že je to opravdu velice krásná rybařina plná adrenalinu, i když ne vždycky chytám velké ryby. Ale když vidíte, jak vám nástrahu sleduje hejno ryb a vy se je snažíte přesvědčit, že to, co se před nimi třepe na hladině, je ten nejlahodnější pamlsek a oni tomu pořád nechtějí uvěřit, to se z toho mnohému borci zarosí polarizačky :D.

Díky chytání na hmyzáky dokážete selektovat větší ryby z hejna, kdy drobotina nemá šanci sousto pozřít, i když si na něj někdy troufne. A také dokážete slavit úspěchy na vodách notně prochytaných rotačkami a jinými nástrahami. Několikrát mi pomohly k úspěchu v přívlačových závodech a prakticky pokaždé je nasadím, když nemůžu uspět se standardními nástrahami.

Zde bych rád upozornil na malou zajímavost. Mnohokrát se mi stalo, že velký tloušť mi vzal z hladiny wobler, evidentně ho měl v tlamce, dokonce s ním ujel třeba 0,5 m a při záseku tuto rybu ani necítíte v prutu. Tuto zkušenost mi potvrdilo více lidí a jen se dohadujeme, jak je to možné i při použití tenkých háčků, které jsou extra lepivé a na jelce velmi účinné. Je to jedna ze zvláštností této zajímavé ryby.

Každému kdo by chtěl tento zajímavý způsob lovu zkusit, bych chtěl popřát hodně úspěchů s hmyzáky a vydržet a nenechat se odradit při prvním neúspěchu.