Trilogie o lehké přívlači se dostala ke svému závěrečnému dílu. Původně jsem jej chtěl věnovat bolenovi. Jeho lov má však mnoho společného s přívlačí zaměřenou na tlouště. Navíc se často odehrává na větších vodních tocích, kde jsme s jemnou přívlačí značně omezeni. Pojďme se na lehkou přívlač tedy podívat z jiného úhlu pohledu.

Článků věnovaných prutům a navijákům je hodně. Důležité však jsou i jiné věci

Asi by nikdo nespočítal, kolik je na internetu diskuzí a článků týkajících se výběru nejvhodnějšího vláčecího prutu, navijáku a nástrah. Je to logické, při přívlači jsme s naší výbavou neustále v kontaktu, a proto je na její výběr kladen velký důraz. Mimo jiné i z důvodu, že vláčecí navijáky jsou zatěžovány daleko více než při ostatních způsobech lovu.

Věcí, bez nichž se u vody neobejdeme, je ale daleko víc. I jim je třeba věnovat určitou pozornost. Přívlač mám rád mimo jiné i z toho důvodu, že mi umožňuje vyrazit k vodě kdykoliv jen s několika nezbytnostmi. A právě těm bych se v tomto článku rád věnoval.

Batoh či brašna?

Pojďme si tedy rozebrat věci, které k přívlači potřebujeme a přesto takové, které nezabírají příliš místa a umožňují pohodlný pohyb kolem revírů. Dříve jsem nosil nástrahy v klasickém batohu. Jeho výhodou je bezesporu kapacita, takže není problém sebou kolem vody nosit většinu našeho vláčecího sortimentu. Tím ovšem výhody končí. V první řadě je třeba si uvědomit, kolik bude toto zavazadlo vážit. Kromě toho je nutné při každé výměně nástrah batoh ze zad sundat a ještě v něm najít správnou krabičku. To je problém hlavně v případě brodění. Stejně tak vytahovat z batohu během zdolávání podběrák není zrovna pohodlné. Poslední roky proto nosím k vodě nástrahy v brašně přes rameno. Na trhu jich dnes už je široký výběr, od klasických chlebníků, po speciální s přímo pasujícími krabičkami. Vybere si tedy každý. Obvykle mám v brašně větší krabice s nástrahami a rybářské doklady. Ostatní věci, které potřebuji mít stále po ruce (například peán) nosím na vestě. V té mám i menší krabičky s drobnějšími nástrahami na ultra lehkou přívlač nebo například lanka a karabinky. Tento systém mi plně vyhovuje, například výměna nástrahy při lovu z vody je při používání brašny přes rameno mnohem pohodlnější a rychlejší. Je ovšem třeba o něco zmenšit počet nástrah, které sebou k vodě beru. Na druhou stranu stačí si uvědomit, kolik z nich nakonec během dne použiji. Většinou jde o pár kousků.

Není nutné nosit kilogramy výbavy

Krabičky

A protože jsem už zmínil krabičky, tak se trochu podrobněji zaměřím i na ně. Nebudu se zabývat konkrétními typy, přece jenom každý loví na jinou velikost nástrah a potřebuje jiné. Pokud ovšem najdeme krabičku, která nám vyhovuje, doporučuji koupit si jich více. Sortiment se totiž stále mění a po čase může být problém najít tu, která velikostně vyhovuje například rozměrům našich nástrah či brašny. A jak se rozhoduji, které si k vodě zrovna vezmu? V zásadě je to jednoduché. Mám krabičky pohotovostní, v nichž mám osvědčené nástrahy, které nosím k vodě pokaždé. Zbytek podřizuji tomu, kam právě vyrážím lovit. V praxi to vypadá tak, že většinou beru jednu krabičku vybraných woblerů a dvě až tři krabičky gum. Ty mám obvykle rozděleny podle velikosti nástrah, ale kvůli riziku jejich vzájemného obarvování také podle barev. Důraz se snažím klást i na to, aby nástrahy při skladování nebyly výrazněji deformovány. I to jim totiž může uškodit. Výhodu proto skýtají krabičky, u kterých je možnost si volit velikost přihrádek podle aktuální potřeby. Jiný systém volím při ultra lehké přívlači. Tam se spokojím s několika menšími krabičkami ve vestě, v nichž mám jen ty nejnutnější osvědčené nástrahy. Vesta přeplněná krabičkami totiž v konečném výsledku také není nejpohodlnější.

Podběráky

Po krátké pauze je na většině vod, které navštěvuji, zase zavedena povinnost nosit podběrák. Nic proti tomu nemám, například velcí okouni se rádi sklepnou z háčku právě v konečné fázi zdolávání a tak je podběrák občas přínosem. Samozřejmě za předpokladu, že není používán na každý, často malý, úlovek. Bohužel i to je kolem našich vod vidět. Svůj podíl na tom mají závodní vláčkaři, neboť v zájmu bodů je během závodů zbytečně podebírán i sebemenší okounek.

Podběráky vhodné na přívlač. Zleva – klasický rakeťák, skládací raketa Kastl a sklápěcí pstruhový podběrák Fencl

A jaký podběrák zvolit? Naprostá většina vláčkařů začínala s klasickým rakeťákem. A mnoho z nich ho používá stále. V zásadě se tomu není proč divit. Raketové podběráky jsou lehké, dají se použít okamžitě a jejich nošení na joju na zádech je vcelku pohodlné. Jediným nedostatkem je nemožnost jejich využití na vyšším břehu. Pro lov z vody jsou ovšem ideální. A i výběr je více než slušný. Skutečně esteticky povedené jsou obvykle dražší dřevěné rakety. Poslední roky se dají koupit i velké široké podběráky, u nichž ovšem vzhled lehce kulhá. V zahraničí je používají hlavně lovci mořských pstruhů a lososů, ale přišli jim na chuť i rybáři lovící z belly boatů. Stejně tak se dají koupit i rakeťáky skutečně malé. Daly by se považovat za úlitbu rybářskému řádu, ale jsou i lidé, kteří je používají. O smysluplnosti takového počínání lze pochybovat, před časem jsem byl ovšem svědkem toho, jak jeden kolega dostal do takového podběráku 68cm dlouhého šupináče. Jak se mu to podařilo, je pro mě záhadou, jelikož rozměry podběráku nebyly větší než nějakých 32x17cm. Smysluplnější než tyto miniaturní rakeťáky jsou například skládací pstruhové podběráky firmy Kastl. Jde o klasický sklápěcí trojúhelníkový podběrák ovšem s klasickou krátkou rukojetí. Vcelku zajímavé řešení, až se divím, jak málo jej kolem vod vídám. Stále zde ale zůstává problém krátké rukojeti. Poslední roky proto k vodě nosím sklápěcí vláčecí podběrák od Vladimíra Fencla, který mám karabinou připnutý k brašně. To mi umožňuje jej jednou rukou odepnout a rozložit během zdolávání ryby. S tímto řešením jsem spokojený, velkým kladem je také nízká váha podběráku. Jen při prodírání zarostlým porostem musím dávat pozor, abych náhodou podběrákem někde nezůstal viset. Přesto do budoucna plánuji si ještě jeden podobný, akorát větší, podběrák pořídit.

Peán

Dále nám předpisy, zcela logicky, nařizují nosit peán. Preferuji delší se zahnutými kleštěmi. Milovníci těžší přívlače a lovu na velké nástrahy využijí spíše než peán pevnější kleště. I těch je dnes poměrně široký výběr. Peán nosím vždy na vestě tak, aby byl připravený okamžitě k použití. Vyhledávat jej totiž kdesi v batohu pro rybu na háčku moc příjemná chvíle navíc není.

Foťák

Poslední věcí, bez které si dnes už nedokážu jakoukoliv rybařinu představit, je fotoaparát. Naprostou většinu úlovků vracím zpět, ale minimálně během zimní pauzy se rád pokochám fotografiemi z uplynulých let. V dnešní „selfie době“ je sice zvykem fotit na telefony, ale jelikož chci, aby mé fotky nějak vypadaly, zůstávám věrný klasickému fotoaparátu.

Navíc fotografie i do jisté míry potřebuji jako doplněk ke svým článkům. Většinou ho nosím v pouzdře zavěšený na krku. Mohu tak pořizovat fotky během zdolávání beze strachu, že mi fotoaparát nenávratně zmizí v hlubinách. Pouze ta váha je vyšší než u mobilu.

Pár slov závěrem

A toto je kýžený výsledek

Když čtu zpětně následující řádky, nevypadá to, že je těch doplňků málo. Když si ale vybavím, kolik kilogramů nosí k vodě moji kamarádi feederaři, připadám si s jednou brašnou a pár nezbytnostmi v kapsách neuvěřitelně lehký a mobilní. O srovnání s moderními kapraři nemluvě. A i v tomto ohledu mě lehká přívlač baví. Snad v ní najdete zalíbení také a vzpomenete si u vody na těch několik málo „etických“ zásad, které jsem v průběhu tohoto seriálu zmínil. Obvykle se o nich moc nepíše, ale i ony jsou potřeba k tomu, abychom měli co chytat i v budoucnu.

První díl trilogie o lehké přívlači naleznete zde a druhý tady.