Sumci a teplo k sobě patří. Každý si při pomyšlení na velké sumce hned představí scény ze zdolávaček velkých tlustých sumců ze Španělska nebo Itálie s předimenzovaným vybavením, stokilovými šňůrami a lyžováním rybáře na písku na pláži, když ho sumec táhne do vody. Vždyť je toho plné youtube. Od loňského roku mě kamarád Jacek Wargocki zásobuje fotografiemi velkých sumců z Polska, které chytá na trolling.
Ano, čtete správně, z Polska a vůbec ne malých. V září 2015 dokonce za pomoci Szymona a Marka Szymańskich stanovil nový polský rekord sumce – 254 cm. Letos koncem července mi volal a řekl: „Přijeď sumci se vrátili ze tření a slušně berou, včera 192 cm a nějaké dvojky se už letos chytily a bude to brát až do září.“ Po shlédnutí kalendáře usuzuji, že nemám v srpnu žádný volný víkend, ale nacházím díru v týdnu kolem půlky srpna. Otec má taky čas, takže domluveno, že 16.8.2016 vyrážíme.
Očekávání jsme velké neměli. Jako amatéři v lovu sumců s pár zářezy do metru budeme rádi za cokoli nad metr. Po poradě s Jackem, který mi řekl, že když foukne západní vítr, tak kvůli vlnám nevyjedeme na řeku, jsem vedle dvou prutů na sumce vzal i dva vláčáky na boleny. Povolenky na Mazowskou oblast s trollingem jsme objednali on-line přes aplikaci eokon.pl (cena 120 PLN za 3 dny na osobu).
Cesta
V 5:30 vyrážíme směr polské město Płock v Mazovském vojvodství. Čeká nás 500 km cesty, což v porovnání s Itálií vypadá parádně. V osm zastavujeme v Bielsku-Bialej, nabíráme podle Jackova doporučení zesílené kroužky Kamatsu Hyper Strong velikost 6 a kované trojháčky Owner ST-66TN. Když jsme se zmínili, kam jedeme, tak nám obchodník rovnou říká, že největší sumci jsou na Rybnickém jezeře a nemusíme se trmácet přes půl Polska. S díky odmítám a jedeme za Jackem. Hned za Bielskem nám končí dobrá silnice, navíc chytáme ranní špičku.
Jedeme trasu Bielsko – Biala – Katowice – Sosnowiec – Czestochowa – Łódź – Kutno – Płock. Kvůli naší zastávce v Bielsku jsme přišli o jižních 100 km dálnice A1 a jedeme po pomalé E75. Pověst polských silnic nelhala. Musím však uznat, že od roku 2005 se i ta E75 přece jen trochu zlepšila a koleje od kamionů nejsou tak hluboké jako před 11 lety. Co se nezlepšilo, je absence sjezdů a nájezdů na tuto silnici. Vše je řešeno křižovatkami, takže každých pár kilometrů zpomalujeme ze stovky na sedmdesát. Na dálnici jsme se napojili až nad Lodží (mezi Czestochowou a Piotrkowem Trybunalskim žádná dálnice není). Proto, pokud můžete, jeďte přes Ostravu a vyhněte se Bielsku. Z Ostravy totiž vede až do Piekary Slazkie dálnice A1, kterou jsme využili alespoň na zpáteční cestě a zkrátili tak jízdu o hodinu.
Płock
Do Płocku jsme dorazili o půl druhé odpoledne. Jacek, který se profesionálně živí výrobou woblerů, měl ještě nějakou práci s expedicí zboží, tak nás na hotelu vyzvedl ve dvě.
Začali jsme přeskládávat věci do jeho auta. Když viděl naše gumáky a kanady, tak se zasmál a řekl, že v gumákách se na lodi upečeme a v kanadách utopíme, pokud se loď převrátí. „Tenisky vám budou kluci stačit a pruty pro vás taky mám.“
Při bližším pohledu zjišťuji, že všechny tři pruty s bílou špičkou jsou něco jako heavy feedery v délce 2,4 m a 2,7 m s gramáží 30-250 g, na nich byly navijáky Penn Slammer 560, Okuma Salina 55 a Ryobi Arctica 5000, na všech namotaná šňůra PowerPro 0,32 mm.
První lov
V přístavu na Wisle má Jackův kamarád připravenou loď. Jacek u místních vyder zjišťuje, že včera se chytil sumec 230 cm na živou nástrahu, dnes je to slabší, ryby do 10 kg, tak dvě ryby na loď a den, jedna velká ryba se prý utrhla i s woblerem. Masakr prý byl v neděli, kdy se chytily ryby 209, 237 a 224 cm. Jacek říká, že nejvíce záběrů je nyní mezi 12 a 14 hodinou, což jsme už trochu prošvihli. Jdeme na věc.
Řeka Wisla je tu široká asi 600 metrů, od mostu dolů připomíná stojatou vodu a bere se jako horní část přehrady Dobrzyn, která je o čtyřicet kilometrů níže po proudu u města Włocławek. Právě ona přehradila Wislu a přivodila vymření wislanského lososa. Pár kilometrů pod Płockem je pás mělčin, který se v létě vyhřeje natolik, že se tu úspěšně vytírají i kapři. Naopak deset kilometrů nad Plockem jde řeka proudná, krásná, plná ostrovů a písečných kos. Nejlepší období pro lov sumce je od druhé třetiny července, kdy se do města vrací ze tření. Největší ryby se chytají v půlce září na pomalu vedené velké woblery. Jacek si to vysvětluje tím, že ryby jsou už ochytané a za woblery rozhodně nevyjedou 1,5 m nade dno. Rybáři to po dvou týdnech vzdají a sumci mají klid a začnou zase brát. Kdo vydrží a trolluje opravdu pomalu po dně mezi kameny, má šanci, že mu to velikán sebere.
Fouká vítr, vlny jsou kolem půl metru. Jacek z obavy před zhoršením počasí raději na čtvrtek zamluvil větší loď se silnějším motorem. Kilometr od přístavu Jacek zastavuje, otevře krabici s nástrahami a na pruty nabije woblery.
Na svůj prut nastražil 12,5 cm wobler typ Szczupak v testovací verzi vybavenou ampulí se řachtacími kuličkami. Nahodí prut a řada je na nás. Podává mi prut s woblerem, o němž říká, že je to letošní prototyp. Při bližším pohledu mi připomíná Rapala Tail Dancer. Jacek kvituje, že jeden jeho známý Tail Dancery rád na sumce používá, ale stěžuje si na to, že woblery jsou slabé a že mu je velcí sumci zdevastují. Proto to Jacek vzal pořádně do svých rukou a vytvořil obdobný typ, ale robustnější, dvakrát těžší a drát prochází celým tělem nástrahy. Prostě sum-tunning.
Hloubka řeky je podle sonaru od 2,5 do 8 metrů. Průměrná hloubka, v níž to zkoušíme je 4,5-6,5 metrů. Dno je buď písčité nebo kamenité. Cílem je najít místa s poházenými kameny z rozbité regulace. V ní budou ležet sumci. Jacek vede loď rychlostí mezi 2,5-3,5 km/hod. Woblery táhneme za lodí tak, aby drnkaly o kameny na dně.
Na můj dotaz, jestli někdy sumci vyrážejí na lov k hladině mi Jacek odpovídá, že tady ne. Živí se cejny, cejnky a karasi a ti se drží dna. Jelce v tomto úseku řeky vybili kormoráni. Na nedalekém jezeře je prý osmitisícová populace kormorána. I kolem řeky jich létá hodně. Takže sumec při hladině nemá potravu a drží se dna a na trolling u dna berou i za tmy. Z náhozu bychom woblery u dna udrželi jen chvíli, ale při trollingu jsou celou dobu v pracovní hloubce, proto se tu sumci loví převážně na trolling. Vertikální lov z driftu prý není povolen, i když místní ho také používají.
Sonar ukazuje velké hejno cejnů. Podle Jacka se dají chytat i čtyřkilové kusy, ale až na podzim, teď je voda plná patentky a pup pakomárů. K večeru se skutečně začali pakomáři rojit, měli jsme je všude, dokonce i racci sedli na hladinu a krmili se jimi. Patentky jsme měli i na lopatkách woblerů, když jsme je vytahovali z vody. Na okrajích asi dvoukilometrového hejna cejnů sonar ukazuje větší ryby – sumci, říká Jacek. Drželi se max do 1 metru nade dnem.
První záběr přišel tátovi na prototypa s modrým hřbetem. Barva tu není důležitá, řeka sebou unáší spoustu sedimentů a viditelnost je max 10 cm. Po krátkém boji se mohl vyfotit se sumcem o délce 108 cm. Trollujeme dál, ale zatím jen brnkáme lopatkami o hřbety cejnů, kterých je tu opravdu hodně, ale díky velkým lopatkám jsme za celý pobyt nepodsekli ani jednoho. Jackův kamarád u starého přístavu chytil asi 20 kg sumce a jednu rybu ztratil. Na řece trolluje asi 15 lodí, ale ryby se chytají spíše sporadicky a menší, ochladilo se a studený vítr braní neprospívá.
Velkým překvapením pro mne je, že Jacka tu zná každý a pro místní je doslova celebritou. Každou chvíli k nám připluje nějaká loď a její posádka se po Jackovi dožaduje koupě sumcových woblerů. Jacek říká, že boom woblerů Bonito Szcupak přišel poté, co Jacek Urbański loni chytil 251 cm sumce, natočili ho na video, které dali do televize a na youtube. Po původním ataku na vodu, kdy šlo z vody vše, co mělo vousy, se situace uklidnila a místní se naučili velké sumce pouštět, protože jak Jacek říká, druhá taková ryba za tvého života už nevyroste.
O půl osmé má Jacek záběr na Szczupaka v oranžové barvě a zdolává asi 80 cm sumčí mimino. Do setmění už záběr nepřišel.
Vracíme se za krásného západu slunce. Večer jsme dali s Jackem pivko a šli na kutě
Den druhý
Jacek má povinnosti v práci, takže nám půjčuje loď, dává instrukce, kudy plout a přeje hodně štěstí. Po výjezdu nastavuji echolot, ukazuje mi 80-150 cm vody, to není možné, včera tu byly tři metry, pořád šteluji sondu, protože si myslím, že ukazuje špatně. Hned za mostem mám telefon, volá Jacek, že nás viděl z mostu a jedeme moc při břehu a pod námi je metr a půl vody a žádné ryby. Vida echo nekecá, zamíříme tedy na střed řeky k zelené bóji.
Dva metry, dva a půl, tři a kameny, jdeme na to. Po třech proplutích třímetrové hloubky plné kamení jsme bez záběru, jedeme po proudu na včerejší úspěšná místa. Tam, kde bylo ryb plné echo, není dnes nic. Nenašli jsme ani bílou rybu ani sumce. Ryby se tu přesunují často, na to nás Jacek upozorňoval. Na vzdálenější hot spoty doporučené Jackem nás nepouštějí velké vlny, které chvílemi mají i přes metr, mořská nemoc se dostavila asi za 4 hodiny. Vrátili jsme se do přístavu, zakotvili, dali jsme pauzu, oběd a bylo dobře.
Během oběda nám pod nohami pořád lovili boleni, ale lehké pruty zůstaly na hotelu. Bít do nich sumčákem se nám nechtělo, tak jsme je nechali na pokoji. Stejně lovili jehličkový potěr. Změnili jsme taktiku a raději se držíme příbřežní oblasti okolo starého přístavu a sila, kde je vítr slabší a jsme mimo hlavní směr velkých vln.
Na řece kromě nás loví ještě dvě lodě. Loď Szymańskich hlásila dva menší sumce, ostatní nic. I když jsme sumce okolo obilného sila na sonaru našli, tak jediným výsledkem byl jeden silný kopanec s neproměněným zásekem, jeden vylovený hlubokopotápivý wobler od Stormu a jeden vytažený dřevěný kůl, který jsem na prutu vytáhl ze dna ve čtyřmetrové hloubce a tři větve. Po návratu z vody ukazuji Jackovi wobler pokousaný od sumce. Jacek mi vysvětluje, že sumec musel na wobler zaútočit shora, takže kousl mimo trojháčky a proto se nezasekl.
Večer jsme si dali procházku městem. Plock je rozdělen na staré město, kterému vévodí bazilika Nanebevzetí pany Marie, budova soudu, věž a pěší zóna s nákupní promenádou. Nové město vzniklo po otevření rafinerie Orlen a je asi tak hezké jako Havířov. Shodli jsme se, že pohled na město z lodi byl asi nejhezčí. Za zmínku stojí ještě ZOO, jejíž reklama se tyčí nad řekou naproti přístavu. Pod ZOO je u vody dosti bujná vegetace, takže když v ZOO zařve lev, tak i místní raději nasednou do lodi. Co kdyby…
Den třetí
Ve čtvrtek nás Jacek zavezl do velkého přístavu, kde na nás čekala větší loď. Než dovezl benzín do lodi, tak jsem chvíli pokoušel místní boleny, ale výsledek se nedostavil. Opět lovili jen jehličkový potěr a o nic jiného se nezajímali.
Jacek jde chytat s námi a je plný energie a popichuje, že dnes bude dvojka sumec. V přístavu podělil kamarády asi dvaceti woblery a jak koukám, kdo vyjel z přístavu, měl na prutě Jackův wobler. Asi nová pirátská vlajka…
Lovit začínáme u výjezdu z velkého přístavu, kde hloubka přechází z 1,5 na sedm metrů. Okolo zelené bojky je obrovské hejno cejnů, přejet ho nám zabere čtvrt hodiny. Sumci pod hejnem neberou, proto sázíme na sumce na okraji hejna. Jacek je všestranný sportovní fanoušek a s otcem debatují jednotlivé sportovce, týmy, zápasy a góly až do sedmdesátých let 20. století.
Po každém přejezdu nad sumcem hecuje: raz, dva, trzy, cztery…branie. Při kontaktu s jinou lodí zjišťujeme, že od rána už tu byly tři záběry, takže jsme nažhavení. První záběr má Jacek. Dvě kopnutí, pak kvílení brzdy a zastavení. Vzhledem k vlnám si Jacek není jistý, jestli to byla ryba nebo vázka. Nadjíždíme nad místo vázky a Jacek něco pomalu zvedá ode dna. V pětimetrové hloubce to ode dna zvedne do půlky vody a je přesvědčený, že je to síť. Jacek chytá cívku a pumpuje, co to jde. Říkám mu: „Jacku ta tvoje síť obkroužila půl lodi!“
Žuch, vázka ožila, ohýbá prut k hladině, pod ni a nakonec pod loď a nakonec zajela ke dnu. Rázný kopanec do šňůry znamená konec zápasu. Jacek vytahuje prototypa s trojháky omotanými pletenkou a prohlašuje, že takového Krakena na prutu ještě neměl. Rozdýchává to snad čtvrthodiny. Pořád si vyčítá, že si neuvědomil, že vázne v místě, kde vázky nejsou a že držel ruku na cívce ve chvíli, kdy sumec kopnul a sjel ke dnu. Kdyby věděl dřív, že je to ryba, tak by ho zdolával opatrněji. Volá několika známým ohledně toho kopance s dotazem, jestli sumec, který je za triko, může kopat zády do šňůry. Všichni ho utvrzují v jeho přesvědčení, že kopanec udělá jen ryba zaseknutá v tlamě, ne za hřbet, což Jacka ještě více mrzí.
Pokračujeme v lovu. Jacek má v karabince 12,5 cm szczupaka, my s otcem prototypa, kterému Jacek dal obchodní název Antos, ale na řece mu prostě pořád ještě říkají prototyp. Po půl hodině mám záběr, ryba mi servala prut k hladině a štráduje si to do dálky za divokého kopání. Tipuji to na ne moc velkého sumce, silově možná mezi 110-120, dotahuji brzdu, ale než stihnu pojistný zásek, tak ryba padá. Později mám ještě jeden kopanec, ale zásek šel do prázdna. Jacek se směje a trochu si mě dobírá, že sekám jak na kaprech. Když jsem skoro nad rybou, tak nemám sekat nahoru, protože sekám do tvrdého patra, ale zásek by měl jít spíš do boku, kde je měkká tkáň. Dík, ale další záběr už nemám.
Poslední záběr je Jackův. Rybu opět nemůže zvednout ode dna. Sumec si to štráduje po dně rovnou do jámy, do které se nacpal a zařízl šňůru pod šutry. Nezbývá, než šňůru utrhnout a rozloučit se s rybou i woblerem. Dnešní lov končíme kolem 15. hodiny.
Jedeme s Jackem na dílnu pro woblery. Část z woblerů pro nás není ještě hotová, takže je Jacek před námi dokončuje při kafíčku, dolepuje lopatky, chystá si formy na další várku a holky vyzbrojují kroužky a trojháčky. Ukázal nám svoji dílničku o dvou místnostech, seznámil nás se zaměstnankyněmi a ukázal výrobu wobleru od A do Z. Je až k neuvěření, jaké skvosty tu vytváří. Na všechno má nějaký zlepšovák, formy, odvětrávání místnosti, stříkací kout, sušící rošty, šablony na vyřezávání lopatek, předchystané lopatky, drátky, na stole hned několik zkušebních prototypů, kdy kombinoval staré tvary s novými lopatkami, úhly usazení nebo rovnou nové tvary, které se snad někdy budou vyrábět.
Při výrobě je to opravdový fachmann. Jednotlivé úkony dělá s lehkostí a až s robotickou přesností. Přitom si postěžuje, na občasné problémy s dodavateli nálepek, nekvalitní šarže laků, které mu zkazily tisíce woblerů nebo že dřív měl i sedm zaměstnanců, ale tahle práce není pro každého. Když někdo šidil výrobu nebo prostě neměl nadání na drobnou ruční práci, tak měl vysokou zmetkovitost, odpad a Jacek pak daleko více času strávil laděním nástrah v přístavu. Co si člověk neudělá sám… Proto dnes pracuje až 16 hodin denně a zaměstnanců má méně, více práce udělá sám a více se zaměřuje na výrobu větších woblerů. Výsledkem je, že nemusí strávit tolik času při závěrečném ladění v přístavu a s kvalitou finálních výrobků je spokojen on i jeho zákazníci. Kvůli ochraně jeho know-how jsme v dílně raději nefotili.
Pak se s kbelíkem woblerů odebíráme k přístavu, kde nám je Jacek vyladí. Po vyladění přebíráme nástrahy, loučíme se s Jackem a osazenstvem přístavu a v 17 hodin opouštíme Płock.
Cestou zpět projíždíme obcí Piatek, kde se nachází geometrický střed Polska. Po klasické cestě Kutno-Lodž-Czestochowa-Katowice-Ostrava ve 23:20 přejíždíme státní hranici České republiky.
Závěr
Velkého sumce jsme sice nechytili, ale cíl jsme splnili, rybu nad metr jsme pokořili, za tři dny jsme měli tři vyjížďky na vodu, což by se nám při cestě na jih nepovedlo. Velké ryby na prutě byly. Že se nezdolaly? No co, máme motivaci přijet zase. Jacek byl skvělý průvodce i společník a držíme mu palce ve všem, co v Płocku dělá. Za mě palec nahoru, nemělo to chybu a do polského Płocku se určitě za rok vrátíme.
Autor: www.rybanahacku.cz
